Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit.
- Ernest Hemingway

Březen 2018

Ruka jistoty k pronájmu

26. března 2018 v 22:14 | Kass |  Básně
Hledání jistoty
Lačné chňapání do prázdna
Nová potrava pro zvěř
Pocit jistoty
Naléhavé prosby
Ruce co se natahují blíže
Nemám ti co vyčítat
Chňapali jsme všichni
Dravě
Kdo zareagoval pozdě nic neměl
Kdo chtěl všechny,
Neměl nikoho
Kdo nám zbyl, když jsme z toho kolotoče venku?
Kde je naše podpůrná zeď nářků?
Nahradili ji jiní
Bližší
Začínám to brát tak, že jsme to vlastně chtěli oba.
Jen jinak.
Možná víc důstojně.
S respektem.
Beru to jako zkušenost.
Připomněl jsi mi její tvář.
Ani ona se neuměla důstojně rozloučit.
Jste si opravdu podobní.
Stejně slabí.
Stejně bezmocný.
Úplně stejně kolem sebe kopete jako blázni, když se topíte.
Aby vás bylo slyšet.
Aby jste vzbudili lítost.
Ale aby vás nikdo nemohl zachránit.
To je pod vaší úroveň.
Aspoň někde ji máte.

Splín zbytečnosti nadbytku

12. března 2018 v 22:12 | Kass |  Básně
Snažím se hledět dál, ale nic nevidím.
Děsí mě to. To všechno kolem.
Prázdno.
Neuvěřitelné prázdno všude kolem.
Prázdní lidé.
Prázdné chodící schránky.
Prázdné zbytečné životy.
Zbytečně zabrané místo.
Komu všemu jsem už vzala život.
Další prázdný pokoj.
Další prázdný den.
Další hraní si na šťastný život a bezproblémový svět.
Křičím do tmy.
Do prázdna.
Do noční ulice.
Svit lampy je jediný důkaz toho, že tu krysař nevyhladil celé město.

Plesové probuzení, které přišlo z rána

6. března 2018 v 18:45 | Kass |  Flashbacky
Plesové šaty. Dlouhé až do sněhu. Všude spousta světel. Tančí se jako by se mělo každou chvíli zemřít. Zemřeme v rytmu valčíku.
Nikdo nepláče. Nikdo nemá strach.
Všichni se smějí. Opilecký smích. Ale je pravý. Bez falše. Až na tebe.
Něco je špatně.
Připíjíme si na ten náš sladký idylický život. Cha.
Tombola, kde vyhrávají jen šťastlivci.
Majáky a krev. Davy divé zvěře se seběhnou u dveří. Vytahují cigarety. Chodí od člověka k člověku. Nevíte, co se stalo?
Krev.
Dnes se ale bavíme. Chceme se smát. Je to takový ten náš vnitřní naivní rozkaz. Zas ten výraz psychopata. Dneska se budeme prát.
Drží se slibu zuby nehty. Aspoň někdo ho dokáže dodržet.
Pokud se nenaskytne výjimka. Jsme v clubu. Hudba dnešní mládeže. Nevadí, tančí se. Alkohol. Pár lidí na parketě, kteří se snaží hýbat do rytmu.
Nestačím vám. Vůbec.
Podává brýle a klíče.
Strach.
Čekání.
Venku je zima. Chlad prosakuje přes kůži až k srdci.
Vybízíš ke rvačce.
Stále dokola.
Most.
Most, kde skončilo všechno.
Malý můstek konce.
Malý můstek probuzení. Prozření.
Afektované chování.
A než mi to všechno došlo v živých barvách. Všechny ty hry a lži.
Stejná situace jako před třičtvrtě rokem.
Udělals to samé.
Velkou chybu, kterou já neumím jen tak přejít.
Ale tys to tak chtěl.
To je na tom to nejhorší.
Nedřímá ve mně už vztek.
Zklamání.
Od rodiny by tohle člověk nečekal. A jak ty ses vždycky kasal tím sourozeneckým poutem.
Prej naivní blbka u který ti všechno projde jo?
Tohle už ne.
Tohle opravdu ne.
Asi ti to za to stálo.
Už mě nepotřebuješ. Tak proč neudělat poslední show na rozloučenou. Chtělo to mít lépe promyšlený. Pokud show tak pořádně. Ať to má grády. Pořádný nával emocí ze všech stran. Křik. Víc krve. Víc bolesti. Víc urážek. Scény.
Tuhle show jsi zesral,kamaráde.
A teď je jen mrtvo.
Nevíš ale kdo všechno stojí za mnou...
A co všechno jsi mi řekl.