Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit.
- Ernest Hemingway

Představení pomocí flashbacku

27. prosince 2017 v 23:11 | Kass |  Flashbacky
Zase jsme utíkali před stíny naší duše. Panenku jsme utopili ve zdejší říčce, která protéká městem. Jsme malé město. Lidi se tu po šesté bojí vycházet ven. Je to tu jak město duchů. I přes den je zázrak potkat pět lidí na jednom místě. Ale jakmile padne šestá hodina, bojí se zaštěkat i pes. Všude ticho a tma. Člověk slyší, jak mu v těle proudí krev, jak si mezi sebou povídají krevní destičky.
Nejsem blázen. Aspoň na to nemám papír.
Ovšem jakmile je tu zábava, celé město pije, jak šílené. Někdo se na to těší tak, že musí pít od chvíle, co se rozední. Mohla bych dát příklad, co mě napadá, ale nechce se mi.
Moje matka.
Cha. Případ sám pro sebe.

To ještě jako hlupáci jdete doprovodit domů svojí kamarádku tou nejhorší cestou. Protože si přece věříte. A navíc vám nic jiného nezbyde, než jí doprovodit, když se oblíká jako děvka. Pro přátele cokoliv. Má jediná rodina. Ugh tohle říkám často. A myslím to vážně.
Cesta.
Nevšímáte si posměšků.
Nevšímáte si jejich nabídek.
Nevidím, neslyším, jdu. A hurá je konečně doma.
A co teď. Zase sama.

Cestou mě sleduje jeden maník. Když přejdu silnici na druhej chodník jde taky. Když se vracím zpátky, jde taky.
Volám kamarádovi.
Bojím se mluvit.
Ani nevím co říct.
Kór když zrychluje a já už skoro běžím.
A pepřák na mě čeká doma na stole, připravený na akci.

Škoda, že se s tou holkou už nebavím.
Měla svý mouchy.
Trochu sobecká, zahleděná do sebe, trochu mrcha, co mýho kamaráda jenom využívala.
Ale když něco vidět nechcete, tak to nevidíte.

Tohle město je zase mrtvé.
Ale i tak vidím světlo.
Tam uvnitř sebe totiž vidím život.
Vidím ho vždycky, když se stane něco pěkného.
Stačí maličkost a svítím.
Svítíš taky?
Nevadí, že přichází ten večerní splín.
Dnešek se zlepšil.
Musím to tak brát.
Jinak bych se musela zbláznit.
Dnešek byl pěkný, můžu jít klidně spát.
Musím jít klidně spát.

Uvidíme se zas u dalšího flashbacku. Třeba dnešek bude jedním z nich a i se šťastným koncem... Ale ne dneska.
Dobrou noc děti ráje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nepopsatelná nepopsatelná | Web | 27. prosince 2017 v 23:17 | Reagovat

ZAMOTANÝ, NEPŘEHLEDNÝ, ČTIVÍ, NAPÍNAVÝ...JEN TAK DÁL

2 Kassandra Dalloway Kassandra Dalloway | 27. prosince 2017 v 23:42 | Reagovat

[1]: Děkuju. Snažím se nepsat tolik zamotaně, ale nejde to. Jedna myšlenka jde přes druhou. Některý se pomíchaj, ale patří tam všechny. :)

3 Kate. Kate. | Web | 28. prosince 2017 v 9:46 | Reagovat

Máš dobré články :) určitě tu nějakou dobu zůstanu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama