Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit.
- Ernest Hemingway

Jedno rozlévané

27. června 2018 v 20:49 | Kass |  Básně
Prokletá jako rimmbaud s Verlainem
V jedné náruči se zbraní
Namířenou proti sobě
Proti tobě
Proti všem
Sklenka vína zpola plná
Kříž který se vznáší na hladině
Kříž který nad sebou budeme mít všichni
Rozsudek smrti máš napsaný ve tvářích
Ruce bezmocně podél těla
A jedna holka co se svezla po kapotě
A naprosto bezbolestně zaplakala k Bohu
Objal ji toužebně, však na zem ji vrátil
Hodil ji zpět jako kus hadru
Hlasy ji však volaly zpět
Zpátky na rozcestí s jiným cílem
Zběsilá honba za něčím co není
Pro chvilku života by dala vše
Hlavně svůj život
Poslední platidlo co zbylo
Strach z prázda je větší než ze smrti
Odhodlaná
Smířená
Mrtvá
 

Pohádka před spaním

1. června 2018 v 14:53 | Kass |  Denní story
Proč stačí tak málo. Obloha potemněla. Stromy pláčou. Signál se vytrácí. Nenechávejte zvony znít. Nářek na celé město. Květy líbají zem tak jako já líbám tebe. Plná touhy. Vášnivě a bez přestání. beze strachu, bez úzkosti. Nespoutaná jako vítr před bouří. Silný, chladivý vítr.
Padáme do krysařovy propasti. Slyším zpěv píšťaly. Slyším zpěv tvých očí. Oči, které mě hladí pohledem.
Oči, které kvůli mě krvácí pohledem.
V obou z nás už dávno něco zemřelo. Otázkou je co všechno.
Chce se mi utíkat.
Přede vším.
Jenže by to začalo zabíjet lidi.
Vysnila jsem si lásku z pohádky.
Pohádky totiž mají končit šťastně. Pro ty dobré hodné lidi.
Asi jsem jako malá hodně zlobila

Začátek konce už dávno skončil

29. května 2018 v 8:23 | Kass |  Téma týdne
Jedeme dál. S pocitem nekonečna bloudíme ulicema. Povolená rychlost v rudé barvě. Už beze strachu. Bez vizí. Bez sebe. Kdo se v sobě poznává je král. Jsme bez krále.
V černém kočáře klesáme ke dnu. Paní v černém již dávno nepláče nad rozlitým mlíkem. Došly kapesníčky. Došly slzy. Došlo mléko.
Utíkáme jako splašený koně.
Hromadný dusot nářků.
Hromadný dusot kol na dálnici.
Petře, spyku, bratři moji, kam se poděla vaše imaginární linie.
Možná pro vás dnes jezdí sanitka za sanitkou. Modrá světla si zoufají.
Škola opravdu škodí vám i lidem ve vašem okolí.
Hlavně dětem a řidičům za volantem..
 


Cesta ke smrti byla blíž

23. dubna 2018 v 21:46 | Kass |  Básně
Kráčíme územím nikoho,
Zbrañ v pohotovosti.
Bojíš se vlka, jak si smlsne na tvých démonech.
Nemluvíš.
Dýcháš tiše.
Jen pára ti jde z úst.
Hladíš svou zbrañ jako jsi kdysi hladíval mé nohy.
Tak toužebné doteky.
Teplé, vlhké doteky.
Ale nechceš se na mou maličkost ani podívat.
Bojíš se mého pohledu.
Vedeš na smrt svou vyvolenou.
Vždy jsi říkával, že rostu pro šibenici.
Sám mne na ní teď vedeš.
Ruce spoutané provazem.
Už je skoro necítím. Jsou najednou tak bílé.
Tak bez citu.
Jako mé mrtvé srdce.
Za chvíli.

Salome tanči

15. dubna 2018 v 20:00 | Kass |  Básně
Ohlédni se za svá záda. Páska se přetáčí. Že už nedokážeš poslouchat? Nacpu ti ty sluchátka až do krku, abys slyšel bolest. Jak zní. V které tóninê se pohybuje.
Chceš plakat?
Nemáš právo.
Poslouchej ať zjistíš, jakou barvou se přikrývá bolest. Jakou tvář krade a nasazuje jako masku.
Poslouchej.
Kráčí obezřetnê. Tiše.
A pak přidává.
Tempo stoupá.
Šourání nohou.
Dupot.
Dusot.
Zatanči si se Salome a povídej.
Vyprávêj o své bolesti.
Dokud tē nezničí, neznáš utrpení.
Dokud z tebe není prázdná schránka, dokážeš ještê dýchat.
A žít.

Kroky přes mrtvoly

4. dubna 2018 v 18:25 | Kass |  Téma týdne
Kráčím po chodniku hvězd, po hlavách předchůdců. Po krvi a starých kostech už v rozkladu.
Pošlapávám historii.
A miliony těl.
Neznám jejich jména ani jejich příběhy.
Dělí nás zeď věčnosti.
Proto mohu říci, že kráčím do neznáma.

Ruka jistoty k pronájmu

26. března 2018 v 22:14 | Kass |  Básně
Hledání jistoty
Lačné chňapání do prázdna
Nová potrava pro zvěř
Pocit jistoty
Naléhavé prosby
Ruce co se natahují blíže
Nemám ti co vyčítat
Chňapali jsme všichni
Dravě
Kdo zareagoval pozdě nic neměl
Kdo chtěl všechny,
Neměl nikoho
Kdo nám zbyl, když jsme z toho kolotoče venku?
Kde je naše podpůrná zeď nářků?
Nahradili ji jiní
Bližší
Začínám to brát tak, že jsme to vlastně chtěli oba.
Jen jinak.
Možná víc důstojně.
S respektem.
Beru to jako zkušenost.
Připomněl jsi mi její tvář.
Ani ona se neuměla důstojně rozloučit.
Jste si opravdu podobní.
Stejně slabí.
Stejně bezmocný.
Úplně stejně kolem sebe kopete jako blázni, když se topíte.
Aby vás bylo slyšet.
Aby jste vzbudili lítost.
Ale aby vás nikdo nemohl zachránit.
To je pod vaší úroveň.
Aspoň někde ji máte.

Splín zbytečnosti nadbytku

12. března 2018 v 22:12 | Kass |  Básně
Snažím se hledět dál, ale nic nevidím.
Děsí mě to. To všechno kolem.
Prázdno.
Neuvěřitelné prázdno všude kolem.
Prázdní lidé.
Prázdné chodící schránky.
Prázdné zbytečné životy.
Zbytečně zabrané místo.
Komu všemu jsem už vzala život.
Další prázdný pokoj.
Další prázdný den.
Další hraní si na šťastný život a bezproblémový svět.
Křičím do tmy.
Do prázdna.
Do noční ulice.
Svit lampy je jediný důkaz toho, že tu krysař nevyhladil celé město.

Plesové probuzení, které přišlo z rána

6. března 2018 v 18:45 | Kass |  Flashbacky
Plesové šaty. Dlouhé až do sněhu. Všude spousta světel. Tančí se jako by se mělo každou chvíli zemřít. Zemřeme v rytmu valčíku.
Nikdo nepláče. Nikdo nemá strach.
Všichni se smějí. Opilecký smích. Ale je pravý. Bez falše. Až na tebe.
Něco je špatně.
Připíjíme si na ten náš sladký idylický život. Cha.
Tombola, kde vyhrávají jen šťastlivci.
Majáky a krev. Davy divé zvěře se seběhnou u dveří. Vytahují cigarety. Chodí od člověka k člověku. Nevíte, co se stalo?
Krev.
Dnes se ale bavíme. Chceme se smát. Je to takový ten náš vnitřní naivní rozkaz. Zas ten výraz psychopata. Dneska se budeme prát.
Drží se slibu zuby nehty. Aspoň někdo ho dokáže dodržet.
Pokud se nenaskytne výjimka. Jsme v clubu. Hudba dnešní mládeže. Nevadí, tančí se. Alkohol. Pár lidí na parketě, kteří se snaží hýbat do rytmu.
Nestačím vám. Vůbec.
Podává brýle a klíče.
Strach.
Čekání.
Venku je zima. Chlad prosakuje přes kůži až k srdci.
Vybízíš ke rvačce.
Stále dokola.
Most.
Most, kde skončilo všechno.
Malý můstek konce.
Malý můstek probuzení. Prozření.
Afektované chování.
A než mi to všechno došlo v živých barvách. Všechny ty hry a lži.
Stejná situace jako před třičtvrtě rokem.
Udělals to samé.
Velkou chybu, kterou já neumím jen tak přejít.
Ale tys to tak chtěl.
To je na tom to nejhorší.
Nedřímá ve mně už vztek.
Zklamání.
Od rodiny by tohle člověk nečekal. A jak ty ses vždycky kasal tím sourozeneckým poutem.
Prej naivní blbka u který ti všechno projde jo?
Tohle už ne.
Tohle opravdu ne.
Asi ti to za to stálo.
Už mě nepotřebuješ. Tak proč neudělat poslední show na rozloučenou. Chtělo to mít lépe promyšlený. Pokud show tak pořádně. Ať to má grády. Pořádný nával emocí ze všech stran. Křik. Víc krve. Víc bolesti. Víc urážek. Scény.
Tuhle show jsi zesral,kamaráde.
A teď je jen mrtvo.
Nevíš ale kdo všechno stojí za mnou...
A co všechno jsi mi řekl.

Pracovní nasazení

2. února 2018 v 23:36 | Kass |  Básně
Regál vedle regálu stojí.
Polystyren praská ve švech.
Šedé dlaždice.
Čistá podlaha.
Křivá podlaha i křivé zdi.
Studená podlaha a studené jídlo.
Studená káva.
Čistota.
Chemikálie smrdí ještě o dvě ulice dál.
I pán se zděšeně ohlíží, co tu tak zavání.
Řekla bych mu, ale nevím jestli mě uslyší.
Zavání tu otrocká práce za minimální mzdu.

Kam dál